en flag
zh flag
cs flag
fr flag
de flag
it flag
ja flag
pt flag
ru flag
es flag
tr flag
Voiced by Amazon Polly

JMJ

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Oh, můj drahá Ježíši, prosím, pomáhej mi, když píšu tento dois o malých pokušeních a žalostných hříších, které jsou v troskách malých duše. Ty žalostné hříchy, které ve své zdánlivé bezcennosti procházejí naší mocí. Tyto žalostné hříchy, které máme v naší bídnosti, upadly do návyku páchat takovou četnost, že se již nestala jen pokušením, ale ručením pro naše slabé a pošetilé duše. Ty hříchy, které Tě, náš požehnaný Pane, vyvolávají v náš prospěch tolik bolesti, kvůli snadnosti a vůli, kterou je pácháme. My, kteří tak mnohdy nemyslíme, že každý hřích, který spácháme, trápí Tvé nejsvětější a Nejsvětější srdce. Jak rychle, můj Bože, urazíme vás. Jak moc jsme urazili naše duše, když jsme Tě urazili. Když některý z těla bolestí, je to hlavu, která opravdu zažívá bolest. Můj Bože, pokud bychom mohli být osvobozeni, prosím Tě Můj Pane skrze přímluvu Tvé požehnané Matky Marie vůbec Panny - Neposkvrněné početí - kdybychom mohli - Tvou Milostí - být ale osvobozeni od všech těchto malých pokušení, jak snadno by se vyhnout více těžkých pokušení a hříchů být pro nás malé otroky Vaše. Právě tyto zdánlivě bezvýznamné hříchy - činy, které se nám již tak často nezdá být skutečně hříchy - nás vedou k tomu, že zkaženosti a urážlivosti našeho způsobu života ještě více zkažené. Je to obvykle zhoubný hřích, který vede k úmrtnému hříchu. Jsou to tyto hříchy sami, které nás nakonec vedou, můj Bůh, nechť tomu předcházíš, abychom se od Tebe odvrátili zcela nekajícně a plně objímali život zlý hřích a zkaženost. Život, který netrávil v milování a sloužit Tě, našemu milovaného Spasiteli, ale místo toho proplýtval ve snaze o bezcenné světské statky. Nestáváme se ničím víc než zvrácenými bestimi, které tráví své životy nečiním toho, co nařizuješ, aby bylo dobré pro naše duše, ale místo toho se vzdáváme našim nejžalostnějším a odporným svĕtkám. Jen bychom mohli být z tvé milosti, můj pane, odkázáni od páchání těchto hříchů s takovou lehkostí a řádnou správností, ale v naší žalostné podobě si nemůžeme pomoc a upadnout do spárů nepřítelů. Chraň nás tedy, můj pane, prosím, abychom si nikdy nedali vniknout do našich myslí i ty nejnepatrnější šepty satana. Bez Tvé podpory, můj pane, my, maličké duše, nemáme žádnou možnost vstudit do Tvého Nás. Jsme skutečně bezmoci tak učinit, jako je to jen díky Tvé milosti, že nám byl dán přístup do Tvého Nebe. Jsou to maličké duše, které tráví naši cestu neustále trháním o oblázky hříchu, které se nacházejí očekáni a ztuhlí k čehokoliv, co nám nedává bezprostřední úlevu nebo zvrácené rozkoše. Snad ne každý dne pácháme tyto nesmírné smrtelné hříchy - třebaže je pácháme dost často na to, abychom Tě velmi urazili a způsobili Tě těžkou trpící. za to, že ti způsobí, a bez všech lítostí, které nás opravdu dovedou - z naší vůle, abychom se od Tebe odvraceli tak často, že se to stane obvykle - do pekel a do spoutání nepřátela, Satanova. Nechť nás tedy, můj Pane, prosím, od páchaných těchto hříchů a dej nám požehnání, můj Bože, prosím Tě, abys si byl věř těchto malých pokušení, až vyvstanou, aby nevědomky nevcházely do našich myslích a nevystavil se naším žalostným činem. Můj Bože, je-li to Tvá vůle učinit z nás svatými- ten účel, pro který jsi nás stvořil- a nechat nás žít ve spojení s Tvou Svatou Vůlí, prosím ochraňuj nás nejen před smrtelným hříchem, ale také nás neustále ostražitě před všemi hříchy, protože to jsou tato malá pokušení k hříchu, která nás dovedou do jisté záhuby a nakonec daleko od Tebe, našeho Pane, kterého bychom měli milovat být blízko. Amen.

Moji bratři a sestry v Ježíšovi, píšu dnes na toto místo, o kterém jsem již jednou zmínil; je však tak nanejvýše nutné, že bych se chtěl tímto tématem znovu zabývat. Neboť jsou to skutečně tato malá svĕtlivost, tyto malé zdánlivě bezvýrazné hříchy- i když pro Našeho Nejsvětějšího Boha není vskutku zanedbatelný hřích, neboť jeho Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Božím Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětějším Nejsvětě s nimiž je zaměstnáváme - schopnost ubohých tvorů, jako jsme my, proměnit zkaženost v normálnost je šokující - tyto možná malé opomenutí, které učiníme dobra, které bychom mohli spáchat, protože se zdá být nepohodlné. Jsou to tyto malé hříchy, moji bratři a sestry, které vedou k naší záhubě, a které otvírají nám, abychom spáchali víc ohavných a těžkých trestných činů. Kdybychom se měli uchránit před pácháním i těch malých hříchů - osílených bohovou milostí - jak ostražití bychom byli proti těm hříchům, které nás vedou k odloučení od Boha, od Svátosti a vypudí nás z jeho království.

Mí bratří a sestrami, prosím vás, abyste trávili své dny často hledáním svého vědomí, abyste si uvědomili tyto drobné hříchy, které tak často dopouštíme. Často se opomíjíme od drobných odvah, které jsme se často držili, protože náš nepřátelský Satan nás přesvědčí o tom, že je nepříjemná, nemají žádnou cenu, nebo že bychom mohli tráviti svůj čas na náročnější práci. Možná bychom místo toho mohli jít s našimi lidmi na páteční poobědvat velký steák, který si budou užívat. Možná, že místo toho, abychom šli v nedělním mši, bychom byli spíše sledovateli na nějakém sportu s naší dětmi. Možná, místo toho, aby navštěvoval denní mši nebo říká náš každodenní ružence, považujeme to více prospěšné tráví naše životy myšlení o tom, co je na světě a zachránit Boha pouze na jednu noc v nedělích přinejvýš. Proto jsme my v naší bídě odsunuli našeho Boha, našeho Pána a Spasitele - Toho, který by měl být středem našeho života - na jediný den, kdy Mu z pocitu povinnosti věnujeme svou pozornost a často ne se stopou lásky, kterou bychom nalezli. Ten, kdo pro nás tolik trpĕl, který položil svůj život, abychom mohli jednoho dne znovu žít s Jeho Otcem v Nebesích, Mu se nestýkáme nabídnout více než několik ubohých hodin naší doby. Ale jak dobře věnujeme nepřátelský Satanovi, veškerou naši pozornost během tohoto týdnu. Veškerá naše práce a čas směrujeme k pozemským otázkám, k tomu, abychom si vydělali pocty a přízně, k rostoucím v naší slávě. My však dáváme našemu Bohu tak nepatrnou myšlenku, že se stává častěji, že náš přístup k Satanovi sílí nežli náš svatý Pán a Spasitel Ježíš Kristem. Je to tím, že se obětujeme nepříteli v malých kouscích s takovou frekvencí, a ne našemu Pánu, že se nakonec ocitneme, že mu dáváme úplně sami sebe. Takto začneme padat z těchto malých zlehčovacích hříšků do daleko nejhorších a nakonec do našeho zničení.

Když ztratíme svůj vztah s Bohem, když si necháme zapustit, že On je vždy s námi- stále kolem nás, stále s námi, neustále slýcháme naše nářky avede naše šlépěje- když si necháme na tuto skutečnost, bratře asestrami, je vždy tak snadno nenechápeme, že Trocha hlase Ducha svatého. Ten Duch, který touží vletět do tvého srdce, přebývat v nejhlubší svatyni tvé duše. Ten, kdo vás chce proměnit v živý stán, skrze který může být Pán světem zpraven- ó, jak moc touží letět k těm, kteří se naplnili láskou ke Své sestře Neposkvrněnému Pojetí. Ten Duch, který nám šepne a neustále pracuje, aby nasměroval naši vůli být v souladu s Boží vůlí. Je to, když máme hlubší a hlubší lásku naší paní, že Duch svatý letí, aby se sjednotil se svým Spouse, a když je se svým manžetou v nás - ti, kteří ji milují - to je pro nás velmi pohodlí, abychom naslouchali Jeho hlasem. Avšak ti z nás, kteří slábnou v naší lásce k našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu, a kteří se poflakují v naší lásce a oddanosti Jeho Blahoslavené Matce Marii, kteří se odvracejí od Boha, zanechávají nás bez inspirace a vedení Ducha Svatého kromě toho, co nám Bůh ve svém nekonečném Milosrdenství dává nejneúctyhodnější duše, abychom nepadli do plného hříchu a zhýtvání. On si nikdy nepřeje, abychom se odloučili od Jeho Království navěky; ale můžeme se svobodně svádět na scestí, pokud se tak chceme - a, můj Bože, můj Blahoslavený Spasiteli, jak mnoho Tvých služebníků si to dovolí. Kéž je zachráníš ve svém Milosrdenství. Amen.

Kéž bychom pak, můj Bože, prosím, byli posíleni milostí, kterou si ve svém nekonečném Milosrdenství přeješ dát nám své malé služebníky, abychom se nikdy neodvrátili od Tebe, nikdy se nenašli v lásce k Tobě, k Tvé požehnané Matce, nebo Duchu Svatému, kterého se modlíme, nás povede ve všech našich jednáních po celý den. našich života. Můj Bože, kdyby jsi jen posílil naši odhodlání tomuto Duchu Svatému, abychom Ho mohli bez váháním vydržet a bez váhání se řídit všemi Jeho nutkami, byli bychom stále ostražití i proti těm nejnepatrším hříchům, do kterých bychom mohli být pokoušeni padnout; ale protože zavíráme uši nejenom k jeho hovu- který je vždy tak slabý na nás malé a ubohé duše, která je někdy docela tiše i nejpožehnanější mystiky Tvé Svaté kodické církve - dovolíme sami odvrátit se od lásky naší paní, vzdáme se našich růženců, necháváme zchátrávat naši lásku a odhodlání pro Ty si myslím, že mše jako jen něco, k němuž jsme jsou zavázáni ji držet a nepovažovat za to, co jsi nám zbyl. Můj Bože, prosím tě, abys dal všem svým služebníkům, velikou i malou, vlídnou oddaní Tobě a Tvé matce, a dej nám všem, můj Pane, modlím se, upřímnou lásku a lásku k Tvému nejsvětějším Duchům, kterého jsi k nám posílala. Kéž bychom měli tuto oddaní Tobě, našemu Bohu, jak daleko více bychom byli upozorněni na to, co Tě provádíme, když se od Tebe odvrátíme a dopustíme se i nejmenšího hříchu. S vědoucím, oddáním a vírem v Tebe jsme opevněni v našich strážích proti zhoubným a hříchům. Jsme bez odhodlání Tobě, náš Pane, bezmocný a potupý; topíme se ve vlivách svĕtského pokoušení a věčně ztraceni k láskyplnosti neřesti a zlu. Beze Tebe, náš Pane, nemáme žádného průvodce a vydali se bezešnĕ hledat Spásu - což je pro pouhé stvoření nemožná. Můj Bože, pokud se něco z naší padlé lidského přirozenosti ukázalo jako nepomíjející, je to tak, že když jsme my, Tvá mizerná a zkažená tvory, ponecháni naší moci, abychom pochopili spásy, neděláme nic, než se vedeme do své záhuby. Nechť nás tedy, můj Pane, prosím, věčně si věř potřeby oddané, kterou musíme mít - a která je oprávněně obětovaná - jen Tobě, máme-li mít vůbec žádnou nadějí vstoupit do Tvého božského objmu, když nás povoláš z našeho vyhnství zde na zem. Kéž nám zabráníš, abychom upadli do života neřesti a zhýralosti a nechť nás, můj Pane, žádám Tě, abychom se stali tak podmíněnými životem hříchu, že nevidíme naše nekonečné kroky na nuceném pochodu ďábla, kterým chce vést Tvé služebníky do života zkázy. věčně a bezebně odloučeni od Tebe, našeho Boha. Ameny.

Bratře a sestrám, žádám vás, abyste věnovali nějaký čas přemýšlení o věcech, které děláme tak často, abychom si ani nemuseli být vědomi jejich přirozenosti jako hříšných činů. Ty činy, které provádíme tak často a tak nesmyslně, že se zdají být pouhými „zlým návykem“. Zamyslet se například, jak často je to, že se ráno probereme s úmyslem říci náš Růženec, ale večer jsme ležet v lůžku a nepřemýšlel znovu o vykonávání tohoto činu oddané služby. Jak často spěcháme po našem Úřadě, když jsme nuceni ji odříkat - nebo se rozhodneme z osobního odhodlání? Jak často spěcháme skrze tuto božskou modlitebnou modlitebnou modlitebnou modlitebnou modlitebnou a vidíme to jako něco, co bychom měli dělat, a ne něco, co bychom měli dělat každý den. Jak běžné je, že když jsme v mši, nemyslíme na našeho požehnaného Pána a Spasitele Ježíše Krista, který je obětován na oltáři pro naši spásu, ale místo toho, aby se naše mysl obrátila k tomu, co chceme potom jíst, k tomu, co budeme ten večer sledovat v televizi, nebo k projektu které jsme v práci nechali nedokončeno. Jak často míjíme na ulicích někoho, kdo naši podporu potřebujeme a myslí si jen, že jim pomůže další člověk a nepřemýšlí o tom, že by se mohl rozrůst v dobročinné dobročinnosti a nedávat jim další nápad kromě toho, co je třeba obejít na chodník?

Je to jak tato opomíjená dobrota, tak tato odvratná od našeho Pána prostřednictvím hříchu, které nás dovedou k hříchu vážněji. Kdybychom si byli vědomi těchto drobných a zdánlivě bezvýznamných hříchů, které nás neustále unášejí malé duše, když kráčíme úzkou cestou, kterou před námi vytyčil náš Blahoslavený Pán, mohli bychom snadněji začít měnit naše životy. Jsou to tyto malé hříchy, které jsou součástí a součástí mnohem závažnějších a ohavnějších trestných činů. Jsou to tyto malé hříchy, které postupně otupují naši vizi k těm, které jim byly svěřeny hříchy, začínáme navykat. Kdo například padne do hříchu nevěrnosti, nezačíná často tím, že se opravdu dopustí ohavného skutku nevěrnosti. Místo toho jsou tím, že si umožňují neskromně zobrazovat neskromně a na Pornoitelská videa. Nechají se chtivě pohlídat na jiné osoby, které nejsou jejich chotí - nebo jsou-li povolováni k celibtu vědomě hledajíce na duši s nutkáním a zkouškami. A nakonec, když se poddá těmto zkouškám a dovolí jim neomezeně vstudit do jejich mysli, jednou věrný choť přichází do smilstva a do života vážného hříchu. Nesmilstvo je jen příkladem toho, jak snadno nás menší hřích dovede k mnohem závažnějším činům- k tomu, abychom konali mnohem krajnější činy, za které náš Pán musí snášet velké trápení pro nás. Náš Blahoslavený Pane, který již pro nás zažil tolik nespravedlnosti a trápení, musíme Ho odsoudit k dalším trpením, protože nám není kázeň, abychom se naše myšlení a činy odvraceli od hříchu? Jakmile si skutečně uvědomíme, že máme skládat do těchto drobných hříchů běžně, můžeme začít těžkou úlohu dělat to, co je třeba, abychom je mohli - skrze Boží milost - napravit a začít žít své životy jen pro Boha. Pro nás, slabí stvůry, my, duše, je pro nás snazší je odepínat a říci: „To jsou jen obyčejné hříchy. Na naší další mši jim bude odpuštěno.“ Samozřejmě, že náš Pán nám odpustí naše hříchy, když chodíme na mši, pokud máme lítost za to, že jsme je spáchali; ale není to jen toto odpuštění, o které bychom měli usilovat, ale milost skutečně zlepšit naši schopnost rozpoznat a odvrátit se od hříchu v našich každodenních životech, která je důležitá. Tato milost však může v nás pracovat bez ohledu na to, zda je naše oddanost a touha napravit naše životy a znovu neškodit, požehnané srdce našeho Pána Jezukra pevně a upřímě držena v našich duších. Neboť nepravíme-li naše životy těchto drobných hříchů, jak tedy, bratři a sestřičky, můžeme snad snad, abychom se vyvařili těm vážným hříchům, jejichž nepravá odměna zastíní ty, které se již tak snadno zkompromitujeme?

místo uctívání našeho požehnaného Pána a Spasitele, začínáme uctívat, v našich činách, tomuto odpornému nepříteli, sahovi. My obětujeme nepříteli všechny myšlenky a skutky své, když obracíme se k požitku ve neřesti a když jsme ochotně podlehli pokušení. Ale je to jen našemu Pánu, abychom předkládali své skutky a myšlenky, naše slova a naše boje. Když se, bratři a sestry, konečně probudíme ze spánku a přejeme si se snad vrátit k Pánu - jestliže jsme po mnoho let bezmyšlenkovitě žili hříšné životy - můžeme se začít myslet tak hluboko v zajetí nepřítele, že bychom měli také zhřešit vyjádřením zoufalství - nedostatek a proto se k Němu už nevracejte. Můj Bože, ať to pro Tvé chudinné a malí sluhy neplatí. Amenu.

Když se nám Stvoření, které nám dal náš Bůh, stane špatným pro nás tím, že jsme zneužiti nebo přehnané shovívavosti, když jsme se nedržili dál od pokušení k hříchu, pak jsme otevřenější odčinění těch těžkých hříchů, které nás odloučí od našeho Pána. Není to tak, že bychom se vydali z kostele a nikdy se nevraceli, ale možná začneme bloudit v naší docházce na mše a pak si myslíme, že se nám nestalo nic strašného - zatímco jsme místo toho přišli o výbornou možnost, aby Milost mohla vstoupit do našich životů - my v naší slabě začneme nevnímáme posvátnost jako cíl, ke kterému bychom měli směrovat naše životy, ale peníze, sláva, pověst nebo úcta se stávají cílem našeho života. Jak snadno, sourozenci a sourozenci, je to, že se odvrátíme od Grace. Jak rychle se my, ve své pokleslé přirozenosti, vidíme život milosti a svatosti jako život bez hodnoty - ale upřímně, život v ctnosti a zbožnosti je tím, co cennější než nejcennější materiály tohoto světa, je více utěšující než všechna potěšení, s nimiž se nám může vysmívat nepřítel.

Když se rozhodneme trávit svůj čas ve svaté práci, snad i přednášející další Růžence, vzdáme se té milosti, kterou tyto bohoslužby mohou obsahovat, a to za to, že více času promrháme na pokorné činnosti života nebo za schopnost vydělávat více prachů a hmotného jměte v našich obchodech. A právě těmito menšími hříchy, nebo spíše opomenutím něčeho dobrého, co bychom mohli konat, si pak začneme myslet, že je přípustné i nedělní mši zmeškat. Samozřejmě, že mohou nastat chvíle, kdy v naší slabosti zmeškáme nedělní mši; ale když si uvědomíme náš chybný krok, spěcháme, abychom učinili dobré zpovědi a vyrazili se identifikovat, a s pomocí našeho Blahoslaveného Pána napravili, co to bylo na našich životech, které nás vedly k tomu, že jsme udělali takovou chybu. Ale jak často se moji sourozenci dopouštějí nějakých těžkých hříchů, nechodíme ke zpovědi, neopravujeme naše životy a pak necháme šeptem sahovačem začít vcházet do našich myslí a přemoci ty výkřiky Svatého, který nás chce dovést zpět k Bohu.

Jak brzy jsme ubozí tvorové dovolili, aby nás pokušení a šepoty ďábla odvedly od našeho pána. My si myslíme, že za našich poměrech máme tento svět opouštíme, ale není to, jak víme, za našich poměrech, že odcházíme ze svých sestrách. Je to jen božský plantáž, která rozhoduje o hodině, ve které máme být povoláni z tohoto vyhoštění, abychom čelili Jeho Spravedlnosti. Nevíme, kdy se naše zraky zavřou a už se neotvírají. Nevíme, zda tato hodina, kterou jsme vydali v našem voze, abychom začali dojíždět do práce - práce, kterou jsme si vydali místo mše tuto nedělí, abychom mohli získávat více hmotného jmění a utratit v tomto životě tady a teď - je hodina, kdy náš Bůh usoudil, že je vhodné, aby nás odvedl z tohoto světa. Proto je nanejvĕtší nevĕdomé, abychom si dovolili, abychom si mohli i ty nejslabší šepĕt ďábla. Nicméně, jak často je to, že jsme slabé, málo, a ubohé duše spadají náchylné k pokušení k nějaké malé světské pohodlí - návnada spaní v několika málo málo okamžiků, kdy vede k nám chybějící komunální růženec, pokušení mít, že kousnutí jíst tak blízko k začátku mše, že to bude nás Vyměňte plnost Milosti, kterou dostáváme v echoristě u našeho pána, za plnost našeho břicha, kterou dostáváme u našeho kulečníkového stolu. Je to zcela jistě naše vůle pronásledovat tato malá ďáblova pokušení, která se nám zdají tak neúrodné, že nás nakonec dovedou k nejhorším a nejurážlivějším hříchům.

Můj pane, nechť se nestaneme oběťmi těchto pokoušností a šepotů o tom, co se stalo. Kéž nás opeříš a dáš nám moc zůstat vždy věrní a oddaný Tobě. Nechť se vyvaříme i těm nejmenším pokouškám, abychom mohli - Tvou Milost a příletou Tvou Matka Panny, a všech Tvých svatých a andělů - být předcházeni v ještě vážnějším hříchu. Můj Pane, nevidíme jen ty smrtelné hříchy, které nás zcela jistě oddělují od Tebe, nýbrž uvědomujeme si i ty nejzdánlivě bezvýznamné hříchy, neboť těm, kterým bychom měli věnovat největší pozornost, tak jako z nich pramení vážný hřích. Tví věrní služby se - Tvá Milost - snadno vyvarovat hrobnému hříchu, jak jsi Ty a Tví Pastýřové dávali Své Kostele mnohdy najevo velké zkáze těchto oporných hříchů v našich životě, pokud se do nich pustíme. Byli jsme před nimi varováni tak mnohdy, můj pane, že i ta nejnepatrnější myšlenka na jejich spáchání nás vede k chvění našich duchů. K těmto otřesným přestukům však vede i ty nejmenší hříchy, které nám ulehčí být oklamáni. Tyto hříchy, které otvírávají branu našich myslí, aby sahovali se svými šepty a pochybujícími. Můj Pane, prosím Tě, abys nás, Své věrné a malí, zbavil se těchto přestuků - těchto božských úporů od nepřátelský, do kterého jsme tak náchylní, v naší oslavě, k níž jsme tak náchylní. Kéž nás vždy necháváš na pozoru před těmito malými hříchy, které způsobují malým duším, jako jsme my nejvíce. Když si myslíme, že děláme jen trochu ústudu, že náš život může být na dobu určitou příjemnější, nechť nám jasně pohlédneš, kolik z našeho nebeského světa se pro tak bezcenný a bezcenný užilek vzdáváme. Můj Pane, nechť nikdy nevidíme nic cennějšího než ten čas s Tebou v nebi, který jsi slíbil svým věřícím služebníkům, a nechť nás, Můj Pane, prosím Tě, učiníme Tvou milostí sluhy, které snadno a radostně přivítáš do Svého nebeského království. Nikdy nevyměňme nebes za to, co je na této zemi. Nikdy neprodejme příslib spásy za potěšení, které získáme tím, že se vzdáme své slabé vůči mírným svĕtkám. Amen.

Bratře a sestřičky, je velmi nepříjemné, abychom nepadli do těchto malinkých lákaček, které svatá Tesaře z Avil ve své „Závodě dokonalejší“, před kterou nás varovala, abychom se střežili. Nesmíme si v nikterak pomyšlení, že jsme dost mocní na to, abychom jim sami vzdorovali moji drazí sourozenci, mé nejdražší sestřičky. Nikdy se nesmíme domnívat, že jsme schopni vydržet ani tyto malé ďáblovy úsudky, a musíme se vždy spoléhat na Boha, který se na Něho spoléhají kvůli naší síle a naší ochranné síle. On je vskutku to, co je nejvyšší, a je to skrze Jeho kořist, že my, vystěhováci na zemi, máme být vedeni do Jeho nebeského království. Vskutku, velcí svatí naší svatí byli před mnohem většími lákadly, které jsme si my, malé duše, mohli někdy představíme, ale to proto, že věděli, že jejich životy nezískaly jejich vítezství, ale Boží vítezství. Aniž by byla moc a ochraňována Ježíše, bez opevnění Ducha svatého, bez milosrdnosti Otce, nikdy by svatému nebylo umožněno vstoupit do království našeho Pána. I my, moji sourozenci, jsme chráněny v míru a v úměrech nutných k těm testům, které nám Bůh pošle, aby v nás přivedl k dokonalosti. My malé duše, které víme, že jsme vůbec neschopni žádného dobrého, bychom se však neměli domnívat, že jsme vázáni k tomu, abychom se stali velkými světci. Místo toho bychom se měli spokojit s tím, že jsou dobří přátelé Pána a důvěřovat v naší paní, aby nás formovat do příhodné oběti pro svého Syna vzpomínání, že to je i nejnižší ze svatých, kteří jsou uděleny velké požehnání chválit našeho Pána navždy v nebi. Zůstaňme tedy, moji sourozenci, spokojeni s ponímnou touhu být jednou z těchto malé duše, která byla udělena milností našeho Pána, která vstoupila do Jeho věčného objetí. Nemusíme v životě usilovat o velké pokušení, ani se nepouštět do trýznivých tělesných bitev proti samotnému Ďáblovi; místo toho musíme my malé duše pouze sloužit Pánu pokorně a s láskou v posle, ke kterému nás On přiznal, aby nás pozval. Tím, že takto, naši souši, budeme se modlit našimi všními činy - tím, že budeme žít naše život, jak můžeme, v souladu s uky našeho Pána a Spasitelky Jezukra - abychom byli posvěceni. Pokud si dovolíme, abychom si mysleli, že jsme dost silní na to, abychom vzdorovali i těm nejmenšímu pokušení sami o sobě, jak moc se my ubozí stvořeni klame. Není to naší silou, abychom se postavili proti těmto pokušení, ale milostí a milostí našeho Pána. Důvěřme tedy v Boha a odvraťme se k němu a od toho, čemu nás ve Své neúplné víře varoval, abychom se vyhnuli. Posoudit, že jsme schopni silných duší, je podobně jako jít na bitevnice plné nepřátelské palby - nepovažme se za imunní vůči ďáblovým útokům. A místo toho se, mými soustrami a sestrami, vraťme dovnitř a spatřme naši ubohost, naši bezmocnost a naši nemožnost pro cokoliv dobra. Když jsme tak slabí, tak málo, tak bezmocní, budeme pak v našem úsilí povzbuzeni k tomu, abychom nečinili nic jiného, než se obrátili a narazili do náruče našeho Blahoslaveného Pána, který nám slíbil, že nás ochrání a opevnili proti těmto ďáblovým útokům, jestliže v Něho věrně důvěřujeme. Je to díky Němu, že naše dobrota, a ne naše ubohost, může zářit, protože to je On, kterého září, a ne služebník.

Věz dobře bratrům a sesterům, že neodejdeme po všechny své doby, dokud nepokušení a boj. Když náš Pán spatří, že to bude ku našemu duchovnímu pokroku, skutečně nám dovolí, abychom byli pokoušeni a napadeni nepřáteli, je to také On, kdo slíbil, že takové pokušení nezvýší naši schopnost odolat. Ale kdo kromě našeho stvořiče ví lepší schopnosti naší Duše? Spolehněme se tedy v Něho, a když pokušení udeří, obracejte se k Němu a Jeho Blahoslavené Matce v modlitbě prosíce o sílu a sílu, kterou slíbil dát těm, aby k Němu věrně přišli. Ale pokud se neobrátíme k našemu Blahoslavenému Pánu- budeme-li si místo toho myslet, že jsme v našem právem, odolávat adostávat se do nebe, budeme skutečně mít možnost vyzkoušet sami. Máme volnou vůli, mí bratře a sesterům. Využme tedy tuto volnou vůlí, abychom se dobročinně obrátili k našemu Pánu a důvěřovali v Něho, že nás ochrání před i těmito pokušeními. Nedopusťme, aby se ten, který nám dává Bůh, stal tím, čím se necháváme obracet k eským přáním a přáním. Zůstat, ostřežití bratri a sesteri. Mějte své zraky na našeho Pána. Snaž se stále více poznat, čemu se vyhýbáš a čemu tě může vést k tomu, co je špatné pro tvé duše. Vždy se snaž přizpůsobit své životy, abychom byli stále více v souladu s tímto ukáním, protože bez tohoto učení, které nám dává Milost Boží, my padlí tvorové nemůžeme nikdy čekat na cestě svatosti. Vždy existuje něco, co může být v našich životech vylepšeno a my bychom měli být ostražití při hledání a poznávání našich chyb, abychom je mohli napravit a dovolit si lépe vyhnout se těm blízké příležitosti k hříchu, které vedou k tomu, že jsme podlehli pokušení, odpadli z Milosti a do věčného trestání stálého odloučení od našeho pána.

Náš Pán si pro vás jistě nepřeje nic jiného, než abyste se stali velikým světcem na nebesích, ale aby se to stalo, musíme se zcela odevzdat našemu Pánu. Naše vůle musí být Jeho Vůlí a nikdy si nepřeje, abyste hřešili ani v nejmenším mými bratri a sestrami. Když tedy pociťujeme pokoušení k hříchu, neodstraňujte ho, protože je to jen malý hřích. Měli bychom vidět zhoubné hříchy za to, co opravdu jsou - pokoušení, která nás vedou ke smrtelným hříchům, katalizátorům pro těžký hřích. Měli bychom se obávat těch, kteří se ponechávají bez pohrdání, že způsobí ještě horším zvratem v naší trvalé podstatě, než každý smrtelný hřích spáchaný jednou, ale brzy a kajícně se přiznají. Skutečně, ponecháme-li neopraveny, tyto zdánlivě malé hříchy nás mohou přimět k tomu, abychom vstoupili do života nejenom častého vlídného hříchu, ale věčného smrtelného hříchu, a jednou v cyklu smrtelného hříchu se držíme od příchodu do stavu Milosti, kterým dovolujeme našemu Pánu a Spasiteli, aby nás Spasiteli vykoupili Jeho Milosrdenstvím. Když človĕk nevěří Pánu, ale sobě samému, nevidí, že se k Pánu připojí jako hodnou volbu - i když je to ta nejoprávnĕnější z těch, kdo touží po spasení, může udělat- amísto toho se ocitnou v některém z Boha, který si nepřeje nic jiného, než vítat padlé. duše zpět do svého stáda. Kdybychom spatřili své hříchy za to, co opravdu jsou, zdržovali bychom se jich s odvahou vyživované duše, která ví, zda si ještě nedají ještě jeden pij nebo užívají svou léku, ale ještě jednou, jak strašlivě daleko padnou z místa, kde by měli být, odkud si Bůh přeje, aby byli. Vskutku, bratře a sestře, musíme usilovat o hřích ani jednou. Tak jako se pije ani jednou nechceme, ale zdržujeme se i těch nejmenších hříchů - aBoží milosti se budeme zdržovat. Každý doušek nektaru nesmrtelnosti v životě je o krok blíže spravedlivému trestání věčného odloučení od Boha v dalším. Nesmíme si dovolit brát hřích na lehkou váhu. Nesmíme se nechat být lhostejní ve věčné spasení. Musíme být vždy na stráž před pokušením ďábla, pokud doufejme, že budeme s naším milým v nebi. Neboť jak rychle otevřeme stavidla Satanovi a jeho přisluhovači, aby zaplavili naše životy, když si necháme zacházet s jakýmkoli hříchem - jakýmkoli přestupkem proti Bohu - jako by to nebylo nic víc než jen nepatrného skoku po cestě k nebi. Satan a jeho přisluhovači nás nepostradavě napadnou a zavedou nás do těch nejstrašnějších a nejbídnějších hříchů, které jsme si nikdy nemysleli, že jsou schopni spáchnout, když si necháme tak laciné strádání proti hříchu a zkaženosti. Prozkoumejte své svěření často. Uběhni ke zpovědi, když musíš. Nebuď ve své lásky a oddané Bohu nikdy nemluv a nikdy se nenacházíš sám na této svĕtĕ, jako náš Pán bude vždy s ti, kdo ho nejvíce milují.

bratrům a sestram v Ježíšovi, uzavřme tento dopis společnými modlitbami z Malostného Ústavce Panny Panny, které jsme se často modlili spolu. Je to takový, na který bychom se měli obracet tak často, jak potřebujeme prosit Pána, aby nám odpustil naši slabost. Neboť my chceme, my ubozí a odporní tvorové, upadneme do pokušení; jestliže však ihned a cítíme skutečně lítost za své činy a přestupky, prosíme Pána o odpuštění - jestliže se s ním často setkáváme ve svátosti smíření - On nám slíbil odpuštění a sílu, která bude opevněna Jeho milost proti síle saana a zlu, které na nás působí. Pak poznáme náš ubohý a ubohý stav na této zemi, náš stav jako nejnepatrnější a nejslabší duše, obraťme se k našemu Pánu a prosíme Ho o odpuštění a o sílu, aby zůstali ostražití i proti těm nejmenším a neviditelným pokušením s vírou, že nás náš blahoslavený Pán podrží. v bezvědomí před pádem do větších a smrtelných hříchů.

Odpusť, ó Pane, prosíme tě, hříchy tvých služebníků, abychom my, kteří se nemohou stát potěšením Tobě z našich činů, mohli být zachráněni prosbou Matky tvého Syna našeho Pána, který žije a kraluje s Tebou v jednotě Ducha svatého, Boha, světa bez konce. Amen.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Written by Author
I write this blog anonymously so as not to tempt myself, who is so very weak, with social status or the other common pitfalls that come with engaging publicly. If the writings posted should bear any fruit it is by the Grace of God alone.